Teď už je samozřejmě pozdě mu radit, ale měl, kluk japonská mravná, přijet k nám a nechat si dát pár lekcí od našeho vicepremiéra, tím spíš, že suma, kvůli které to zabalil, se více méně rovnala tomu Čunkovu půlmilionku. A to, jak dobře víme, nejsou dneska žádné velké peníze a tím pádem to vlastně ani nic není.
Říkám to s vědomím, že se u mě v poslední době začíná projevovat platnost úsloví, že láska a nenávist k sobě mají fakt blízko. Z počátečního znechucení nad tím, že máme ve vládě šíbra, kterému nestojí za to ani hrát si na politickou čistotu, začínám pana Čunka obdivovat. S jakou bravurou utekl hrobníkovi, zosobněnému v tomto případě státním zástupcem Obstem, z lopaty, to je paráda srovnatelná snad jen s Krejčířovým „odchodem“ z vily až na Seychely. Skutečný majstrštyk. Čunek tím ale postavil dalšího státního zástupce a s ním i celou justici a vládu do blbé pozice -- když ho nechají být, budou to všichni poměrně logicky považovat za důkaz, že si vláda kryje svého parťáka, ať smrdí sebevíc. To ale mému hrdinovi přece nemusí vadit (a taky že mu to, zaplaťbůh, nevadí).
Mnohem horší by totiž pro něj bylo, kdyby nakonec musel po vzoru ostatních nespravedlivě stíhaných frajerů utéct někam do tropů. Tam by se totiž mohl, bledulka naše jedna, opálit a pak dělat na náměstích ohníčky a bůhvíco ještě. (Je fajn, že zatím je to ještě náš, bílý slušný člověk, že?)
A pro nás všechny ostatní by to bylo ještě horší – začali by tam za ním jezdit reportéři i z té naší veřejnoprávní televize. Ta už má kvůli exotickým cestám za rozhovory s našimi spoluobčany (nebo aspoň za aktuálním vyzpovídáním hlídačů parkovišť před jejich domy) beztak rozpočet napnutý až k prasknutí a s Čunkem už by následně mohlo hrozit třeba i zvýšení koncesionářských poplatků. Leda že by se Čunek dohodl třeba s Koženým, že budou bydlet spolu, aby se za nimi nemuselo létat po všech čertech, ale to už fakt hodně předbíhám.
Teď vážně. Šachisti používají termín gambit. Třeba ten dámský spočívá v tom, že obětuji dámu výměnou za lepší pozici směřující k výhře. Je to risk, ale… Mnozí z nás tady naivně – a proto marně – už sedmnáct let čekáme, že komunisti vymřou jako kdysi dinosauři. Jestli ale budeme dál čunkovat a i na jiných příkladech korupce, klientelismu a bohorovného přehlížení elementárních principů slušnosti skoro každodenně dokazovat, že spravedlnost platí jen pro některé tam dole, „píplidí", kteří budou o demokracii pochybovat, bude přibývat. Opravdu to naše pravicová vláda chce?
