Ta myšlenka mě v poslední době fakt začíná trápit. Čím dál tím víc totiž přemýšlím o tom, k čemu je mi vůbec služebnictvo, které bere mnohonásobně víc než já, absolutně neposlouchá, co mu říkám, a i jinak mě má dokonale na háku. Navíc ty slouhy začínám podezírat, že se spolu tak nějak spikli, propadli sebestředné ideji, že všechno vědí líp než jejich zaměstnavatelé (nebo páni, chcete-li) a podle toho s námi taky mávají. Vždyť to určitě znáte sami: řeknete si třeba o kafe, a oni vás místo toho opaří horkým čajem, že prý je to pro vás lepší. Zdražují elektřinu, plyn, vodu, potraviny i cigarety a sami po vás chtějí pořád větší výplatu. Kde na to má jeden furt brát, hergot?! Nechcete tady nějaký radar, a ta parta komorníků na vás jen vybafne: „Kuš!“

Nejhorší na tom všem je, že se těch služebníků nemůžete nijak zbavit. Kdysi si jaksi nepozorovaně a sami pro sebe nejspíš vytvořili jakési bratrstvo nebo co, a to je chrání před jakoukoli – a hlavně legitimní – snahou dát jim padáka. Jako zaměstnavatelku mě to pěkně štve. Jeden z nich, náš hlavní komorník, tuhle dokonce zamudroval, že kdybychom mohli sluhy propouštět za každou hloupost, třeba, že ukradnou stříbrné příbory a ještě to drze zapírají, tak už by tady žádní sluhové nebyli. Jen si představte tu hrůzu! To byste se takhle ráno probudili… a nic. Žádné řeči o tom, že si jako zaměstnavatelé máme utáhnout opasky, žádné otravné pomluvy, že támhle ten komorník je blbější než tenhle lokaj, žádné pokrytecké řeči o tom, že to s námi myslí dobře a chtějí nám ze všech sil splnit co nám na očích vidí…

Zvláštní představa, možná i lákavá, ale vsadím boty (zánovní kecky od konversů, ta pravá mi furt dělá kuří oko na malíčku), že se toho nedožijem, protože nám ji naši zaměstnanci nedovolí uskutečnit. Jen si zase za čas vykartáčují livreje a naslibují nám hory doly, co že jako všechno pro své páníčky dokážou. Pak ale zjistíte, že komorník je ve skutečnosti obyčejný podkoní, že sklepník neumí nalít čistého vína, že lokaj hned po podpisu smlouvy přeběhne do služby k sousedovi… V dnešní době je těžké být zaměstnavatelem, nemyslíte?

Při psaní těchto řádků mi nějak vyschlo v ústech. Rozhlížím se, ale žádný sluha po ruce jako na potvoru není. Musím vstát a pro minerálku si dojít. Sama.