Zapálila jsem si a objednala další dvojku bílého. Přitom mi v hlavě proběhla galerie (vysoce i nízko postavených) lidí, kteří ve zdravém těle na pohled i na poslech rozhodně žádného zdravého ducha nemají.

Jak jinak vnímat jejich snahu být na tomhle světě co nejdéle? Co je tak kouzelného na tom, když člověk nezemře v rozpuku sil na infarkt a místo toho to ve zdraví doklepe někam k nedůstojné bezmocnosti způsobené Alzheimerem, Parkinsonem a dalšími.

Nevím, co je z hlediska reformy zdravotnického systému úspornější a tudíž vítanější, ale faktem nejspíš je, že než se takový zdravý jedinec odebere do Alzheimerova či jiného paralelního světa, stihne ještě přihlížet tomu, jak se jeho vnuci smaží na čím dál tím teplejším slunci a k tomu je ještě navíc blaženě hřeje pocit, že se planeta sice řítí kamsi, zato ale máme krásně vyrovnaný rozpočet.

Zdá se totiž, že se ekonomické zákony už navždy usadily nad těmi přírodními a my jako jednotlivci kdesi dole s tím při nejlepší vůli nic neuděláme, a to ani stovkou dalších celosvětových koncertů. Ty jsou nám ve skutečnosti platné asi jako Kabáti v Helsinkách.

Noviny mezitím budou člověka dál a dál zasypávat nadšenými a vlastenecky znějícími zprávami o dalších válkách – po té irácké a nejspíš i íránské o ropu budeme podle všeho v dohledné době humanitárně bombardovat a demokratizovat nějaké zoufalce kvůli obyčejné vodě. Zároveň se bude rozšiřovat seznam našich nepřátel a kvůli tomu se začne ještě víc zbrojit a odposlouchávat a číst cizí mejly a sbírat biometrické údaje a udávat, aby se nám ta demokracie nevymkla z ruky.

Tady u nás v ďolíku se mezitím hlavním esem všech demokratických politiků stane trumfování, kdo a jak zatočí s Romy. Uplynulé týdny totiž s konečnou platností odhalily téma, na kterém se značná část naší veřejnosti dokáže konečně shodnout. Jedinou nadějí je, že naši politici ještě nikdy nesplnili to, co slíbili, a tak se snad dalším apartheidem (zatím) nestaneme. K tomu všemu bude do důchodu čím dál dál. A to i přesto, že sehnat práci -- v době neuchopitelných jevů jako je konkurence, inflace, jacísi investoři, akcionáři, tržní síly, obchodní lhůty atd atp -- po padesátce je fakt frajeřina.

Chce to ještě dvojku a cigárko.

Mám depku.